fdev_am

FD AppMaster

Co je AppMaster

AppMaster, dále AM, je editor FastX a Freelance aplikací a inicializace FastX serveru. Zároveň umožňuje volbu aplikace, se kterou má Freelance Developer pracovat. Veškeré akce, jako volba aktivní aplikace, přidání, kopírování, rušení či přejmenování aplikace, parametru či jiné vlastnosti, se vyvolávají jako obvykle pomocí popup menu. Aplikace, se kterou FD pracuje, se zobrazuje v pravé části nástrojové lišty.

AppMaster - popis editovaných vlastností

AM spravuje vlastnosti následujících entit:

Inicializace FastX serveru, blok init

Generická aplikace kernel, což je společný předek všech FastX runtime aplikací (v editoru žlutá kostka)

Generické aplikace (v editoru šedivé kostky)

Runtime aplikace (v editoru modré kostky)

AppMaster - blok init

Blok init obsahuje následující položky:

Podblok plugins, který definuje instalované FastX pluginy.

Podblok sql_drivers, který definuje FastX SQL drivery.

Každý z těchto podbloků může obsahovat jednu anebo více položek.

AppMaster - blok kernel

Blok kernel je společný předek všech FastX runtime aplikací. Je tedy nezbytné ji jmenovat v položce DerivedFrom: runtime aplikací anebo generických aplikací, od kterých jsou runtime aplikace odvozeny.

AppMaster - Generické aplikace

Základní entitou, se kterou FastX server pracuje, je aplikace. Aplikace představuje kolekci zdrojů, tedy například spustitelných X modulů, šablon editačních tabulek a formulářů ( WTX resp. WFX soubory ), reportů ( WRO soubory ), případně Freelance zdrojů ( soubor <aplikace>.xre ) a Freelance slovník. Dále aplikace definuje sadu služeb ( tasků ), kterou mají klienti k dispozici, backend parametry, backend pojmenované řetězce a v neposlední řadě bezpečnostní pravidla. Poznámka: každý klientský požadavek musí jednoznačně definovat aplikaci, task a případně parametry.
Generické aplikace umožňují inteligentní strukturování aplikačního schematu. Vzhledem k tomu, že každá aplikace může dědit vlastnosti jedné anebo více aplikací, lze snadno konstruovat kupříkladu vícejazyčné aplikace. Aplikace, jejichž vlastnosti mají být děděny, jsou vyjmenovány v položce DerivedFrom: . Příkladem budiž následující schéma Freelance aplikací:

Generická aplikace odvozená od kernel pouze definující 'runtime' vlastnosti cílových aplikací - bloky modules, loadX, tasks, security, parameters - runtime definition

Sada generických aplikací definujících pouze backend pojmenované řetězce - blok strings a položku freelance|vocabulary, tedy aplikační slovníky - resource definition

Sada runtime aplikací, z nichž každá dědí runtime definition aplikaci a jednu z resource definition aplikací

AppMaster - Runtime aplikace

Runtime aplikace jsou k dispozici klientům jako vstupní brány k exportovaným službám (taskům) a zdrojům.

AppMaster - Vlastnosti aplikací

DerivedFrom: je položka, která definuje seznam aplikací, jejichž vlastnosti mají být zděděny. Pokud aplikace definuje své vlastní hodnoty děděných vlastností, mají tyto samozřejmě prioritu.

init

root definuje backend kořenový adresář aplikace ( FSO )

runnable ( Y / N ) rozlišuje mezi generickou ("N") a runtime ("Y") aplikací

default je položka, která obsahuje implicitní task aplikace. Je použit v případě, že klientský příkaz task nedefinuje.

prefix je předpona, kterou FastX automaticky připojí před každý klientský příkaz. Typicky se používá pro například pro anonymní login ( prefix=Database=<dbname>\x07User=<anonym>\x07&Pwd=\x07 ).

appendix je přípona, kterou FastX automaticky připojí na konec každého klientského příkazu. Dá se použít pro implicitní login, který se uplatní v případě, že se uživatel nepřihlásí do aplikace pod svým vlastním.

parameters je blok definující parametry aplikace.

database je blok, který umožňuje definovat hodnoty parametrů v závislosti na připojené databázi. Tyto parametry jsou přístupné z X modulů operátorem xdbparameter(), FastX pluginům metodou cFastXRuntime::dbParameter().

default je blok implicitních hodnot parametrů, které jsou použity, není-li požadovaný parametr pro připojenou databázi definován.

<database_name> je blok hodnot parametrů specifických pro připojenou databázi.

<param_name> jméno a hodnota parametru. Tyto parametry nejsou závislé na připojené databázi. Jsou přístupné z X modulů operátorem xappparam().

...

tasks je blok exportovaných funkcí ( tasků ) aplikace

<task_name> - tj. definice tasku. Definice tasku musí začínat příkazem Req=<FastX request>[\x07param>list]. Task je klientem adresován jménem aplikace a jménem tasku, tedy např. ... /ffs/fastx.dll?Task=my_app.task1 . Oddělovačem jednotlivých částí klientského příkazu je znak ASCII 7, v AppMasteru zapisovaný sekvencí \x07.

modules je blok instalovaných spustitelných X modulů. Jméno položky je jméno, kterým se klient na modul odkazuje. Hodnota položky je relativní cesta vůči X podadresáři kořenového adresáře aplikace (FSO).

loadX je blok instalovaných spustitelných X modulů, které jsou při spuštění FastX nataženy do paměti, kvůli rychlejšímu startu. Jméno položky je jméno, kterým se klient na modul odkazuje. Hodnota položky je relativní cesta vůči X podadresáři kořenového adresáře aplikace (FSO).

strings je blok backend řetězců. Tyto pojmenované řetězce se používají např. v X modulech ( operátor xappstring() ) a WRO reportech ( operátor @@STR(<str_name>) ). Důvodem je možnost lokalizace.

security je blok definující základní bezpečnostní práva a omezení aplikace.

readSystemFiles (Y/N) je právo ke čtení systémových konfiguračních souborů uložených v kořenovém adresáři FastX serveru.

writeSystemFiles (Y/N) je právo k zápisu do systémových konfiguračních souborů uložených v kořenovém adresáři FastX serveru.

writeApplicationFiles (Y/N) je právo k zápisu do aplikačních konfiguračních souborů.

listSystemFiles (Y/N) je právo k listování systémových souborů FastX.

listApplicationFiles (Y/N) je právo k listování aplikačních souborů FastX.

directSQL (Y/N) je právo k přímému spouštění SQL příkazů ( Req=SQL ).

allowedSubnets je seznam adres sítí či počítačů, z nichž má být povoleno spouštění služeb aplikace. Uplatní se pouze při identifikaci pomocí CID. Je-li prázdný, je aplikace spustitelná ze všech sítí. Pojem subnet zde není identický s terminologií IP, tudíž i interpretace jednotlivých masek je jiná. Na rozdíl od IP masky podsítě, která definuje způsob výpočtu adresy sítě z IP adresy jako bitový součin masky a IP adresy, funguje maska ve FastX následujícím způsobem:

Pro všechny čtyři oktety IP adresy klienta

je-li hodnota oktetu ( tedy bajtu ) masky různá od 255 a zároveň se nerovná odpovídajícímu oktetu IP adresy klienta, adresa je domítnuta

Tímto způsobem se postupně testují všechny subnet masky, dokud se nenajde taková, která danou IP adresu ‘pustí’. Nenajde-li se žádná, klient je odmítnut.

allowedDatabases je seznam povolených databází. Je-li prázdný, lze se aplikací připojit k libovolné databázi. Uplatní se při identifikaci pomocí CID.

directIdentity (Y/N) je důležitý bezpečnostní parametr který říká, zda se mohou klienti aplikace identifikovat přímým loginem ( User=...&Pwd=... ) anebo zda musí nejprve získat CID, tedy connection identifier a dále se identifikovat jím. Přímý login je vhodné povolit pouze aplikacím, které pracují s anonymními uživateli, např. publikace veřejné části dat, u kterých zpravidla login definuje položka prefix. V ostatních případech, tedy v chráněných aplikacích pracujících s omezenou množinou autorizovaných uživatelů identifikujících se vlastními loginy, je žádoucí pracovat výhradně s CID identifikací, neboť poskytuje vyšší stupeň ochrany a navíc možnost vymezit přípustné databáze a důvěryhodné sítě či počítače.

freelance je blok vlastností specifických pro Freelance aplikace.

vocabulary je absolutní cesta k aplikačnímu slovníku,viz TermMaster.

Přejít na Freelance Developer Home FDK Home